HAUENŠTEJN - HORNÍ HRAD

Gotický hrad ze 13. stol., v 19.stol. novogoticky přestavěný na zámek, opuštěný ve 20.stol. Nyní v rekonstrukci, ale přístupný.

Stručná historie:
Počátky hradu Hauenštejnu nejsou dosud plně objasněny. Rozbor místního jména Hauenstein, vzniklého z tvarů Haue (tj. motyka, sekera či palice) a stein (skála, v přeneseném významu hrad) v sobě odráží skutečnost, že v okolí hradu probíhala těžba. Jeho poloha střežící soutěsky Ohře na pomezí Loketska a Žatecka v blízkosti saských hranic byla navíc velmi výhodná. Posádka hradu pohledově skrytého za zvlněným terénem mohla úspěšně ovládat pohyb na řece i v jejím blízkém okolí.

Dosud se předpokládalo, že hrad vznikl jako královský v pásmu pohraničních opěrných bodů panovnické moci zdejší oblasti ve druhé polovině 13. století, a to buď za Přemysla Otakara II. či jeho syna Václava II. Ovšem nelze ani vyloučit možnost, že jej založil jeho první známý držitel, loketský purkrabí Mikuláš Winkler. Ten hrad držel snad kolem roku 1320, ovšem záhy jej postoupil klášteru v Doksanech. Doksanský klášter přenechal hrad Hauenštejn i s příslušenstvím 23. ledna 1336 českému králi Janu Lucemburskému výměnou za poplužní dvůr ve Velichově.
Hauenštejn poté patřil dvě desetiletí ke královskému majetku.
Český král a císař římský Karel IV. Hauenštejn zanedlouho převedl do držení majitele neznámého jména. Je velmi pravděpodobné, že majiteli byli bratři Oldřich a Erhart z Rugehensensteinu. Důvody tohoto Karlova počínání bohužel neznáme. Neobjasňují je ani následující dějiny hradu.

Roku 1360 se majitelem hradu stal králův důvěrník a vyšehradský probošt Dětřich z Portic.

Jak dlouho držel Dětřich hrad, nevíme. Za Karlova syna, krále Václava IV., mu již zřejmě nepatřil. Z doby kolem roku 1380 se dochoval doklad hovořící o tom, že Václav přenechal hrad "Hawensteyn" s panstvím jako manství novému majiteli, ovšem jméno obdarovaného se bohužel nezachovalo. Manství poté přešlo zřejmě zpět do královských rukou. Samotný hrad spravovali královští purkrabí.

V královském majetku zůstal Hauenštejn ještě několik let, než byl roku 1420 králem Zikmundem zastaven Štěpánovi z Kobersheimu, zvanému Harnušmistr (Harnischmeister). Štěpán z Kobersheimu poté seděl na Hauenštejně společně s manželkou Markétou přes deset let.

Štěpán poté postoupil hrad Vilémovi z Illburka.

Zřejmě ještě roku 1437 však Vilém z Illburka z hradu náhle odešel. Z neznámých důvodů vydal list, kterým vyznal, že "hrad Hauenštejn" s příslušenstvím, získaný od Štěpána z Kobersheimu postoupil Jindřichovi z Vejdy. Stále ještě šlo o královské manství.

Po pánech z Vejdy získal hrad Hauenštejn neznámým způsobem a po určitou dobu jej užíval Ondřej z Kaufunku. Jeho následujícím majitelem se stal opět neznámo přesně kdy a jakým způsobem člen rodu Satanéřů, Hildebrant Satanéř z Drahovic, seděním na tvrzi ve stejnojmenné vsi poblíž Karlových Varů (dnes převážně vilová čtvrť lázeňského města). Stalo se tak zřejmě před rokem 1463, kdy král Jiří zvýšil zástavu o 100 kop a v prosinci roku 1466 k ní přidal dalších 300 kop českých grošů. Hildebrant Satanéř poté držel Hauenštejn po dlouhá léta. Kolem roku 1470 nechal provést blíže neznámé úpravy hradu, za což mu panovník zvýšil roku 1474 zástavu "na opravu zámku Haunštejnu" o 200 kop českých grošů. Jeho synům Oldřichovi a Václavovi byl pak roku 1497 "zámek Hauenštejn se zámkem Himlštejnem" a ostatním majetkem udělen králem Vladislavem Jagellonským do dědičného manství. Ti se o dědictví po otci rozdělili tak, že Hauenštejn získal Václav, kdežto Himlštejn příslušel Oldřichovi.

Po smrti Oldřicha i Václava Satanéře někdy mezi léty 1510 - 1514 bylo hauenštejnské panství zastavováno. Zatímco po Oldřichovi zůstali synové Friedrich se Zikmundem a dále Kryštof, Pavel, Felix a Cyril, Václav po sobě zanechal Jana s Ondřejem. Ti roku 1528 uzavřeli smlouvu s Jindřichem Šlikem seděním na Ostrově a Hauenštejn mu prodali .

Do dějin Hauenštejna tak osobou Jindřicha vstoupil mocný rod Šliků. V této době právě vrcholila těžba stříbra v nedalekém Jáchymově, jenž spadal rovněž pod panství ostrovské větve Šliků. Když však Jindřich ještě téhož roku po převzetí Hauenštejna (1528) na následky zranění z bitvy u Moháče zemřel, přešel veškerý majetek nejprve na jeho syna Kašpara a po jeho smrti na jeho syna Jindřicha. Po nezdařeném prvním stavovském odboji v roce 1547 proti tehdejšímu českému králi Ferdinandovi I. byl Kašpar Šlik nucen přijmout na "zámek" Hauenštejn i tehdy již pustý Himlštejn manskou povinnost a kromě tohoto postihu dostal i "domácí vězení", neboť mu bylo pod hrozbou trestu smrti zakázáno vycházet z hauenštejnského "zámku". Příkaz byl zmírněn teprve roku 1549, kdy dostal povolení pobývat i mimo hrad, ovšem pouze na pozemcích, které k němu náležely. Kašpar Šlik tak držel Hauenštejn nadále opět jako manství. Zrušení manského závazku na Hauenštejn a jeho převod v dědičnou držbu dosáhli roku 1574 až jeho synové díky rozhodnutí císaře Maxmiliána I.

Šlikové drželi Hauenštejn až do roku 1663, kdy jej František Arnošt Šlik prodal říšskému knížeti Juliu Jindřichovi, vévodovi sasko-lauenburskému za 40 000 zlatých rýnských. Od té doby tvořil Hauenštejn součást ostrovského panství.

Ihned po převzetí panství a zámku přikročil nový majitel ke stavebním úpravám.

Sasko-lauenburští drželi Hauenštejn společně s Ostrovem až do roku 1689, kdy jej zdědila Francizska Sibyla Augusta, provdaná za Viléma Ludvíka markraběte bádenského. Hauenštejn tím přešel spolu s Ostrovem na bádenská markrabata. Po smrti posledního mužského člena rodu Augusta Georga roku 1771 se stala česká panství majetkem císařského domu Habsbursko-lotrinského.

Poslední princezna bádenská, Elisabeth Augusta, měla pak pobírat z českých panství doživotní rentu. Jejich správu prováděl do roku 1789, jako nájemce, kníže Jan Schwarzenberg, příbuzný Elisabeth Augusty, a po jeho smrti až do roku 1798 jeho syn Josef Schwarzenberg. Mezitím však v roce 1787 Elisabeth Augusta zemřela. Hauenštejn byl spravován jako komorní statek, od roku 1826 spadal do souboru tzv. státních statků. V rámci rozprodeje státních statků byl pak statek Hauenštejn spolu s Měděncem prodán 30. října 1837 Gabriele hraběnce z Buquoy - Longueval za částku 400 100 zlatých. Podoba hradu se do té doby prakticky nezměnila.

Brzy po zakoupení panství však hraběnka Gabriela Buquoyová iniciovala první úpravy celého areálu. Počáteční etapa přestavby proběhla v letech 1840-1850.

Tato přestavba uzavřela stavební vývoj areálu a dala zámku jeho konečnou podobu. Jako předloha jasné, slohově jednotné koncepce zde mohly sloužit jak proslavený Windsor, tak i dobové úpravy anglických hradů Arundelu, Belvoiru a Lancasteru, ale i známé univerzitní koleje jako například v Oxfordu. Projektant přestavby musel rovněž dobře znát již tehdy stojící novogotická sídla v Čechách a na Moravě, zámky v Hluboké, Sychrově či Lednici, ale i buquoyskou úpravu Rožmberka. Inspiračním zdrojem mohly být i romantické bavorské hrady Ludvíka II. Bavorského, jako Hohenswangau či kupříkladu hrad Lahneck v Porýní. Projekt i realizaci celkové přestavby zámku Hauenštejna tak lze hodnotit jako velmi kvalitní příklad neoromantického akademického purismu u nás.

Bezprostřední okolí zámku bylo navíc upraveno v romanticky laděný, přírodně krajinářský park postavený na kompozičních osách jednotlivých zámeckých budov. Od terasy Rytířského sálu se park rozplývá do celého údolí, koncipovaného jako romantizovaná anglická krajina s důmyslně vedenými průhledy a pohledy na zámecký areál. Součástí parku byla i terasová zahrada s oranžérií pod zámeckou kaplí, v místech dnešního arboreta. Na promenádní cestě stály objekty výletní restaurace, stylové myslivny, střelnice. Do prostoru parku byl začleněn například i tenisový kurt. Na protékajícím Hornohradském potoce byla vytvořena kaskáda rybníčků s romantickými kamennými mostky. To vše bylo podřízeno konečnému estetickému zájmu a představuje tak ve svém rozsahu ojedinělý příklad důsledně provedené velkorysé úpravy volné krajiny.

Buquoyové pak drželi hauenštejnský statek až do roku 1945. V období II. světové války byl hrad využíván jako středisko Hitlerjugend. Pro omezení značného výskytu zmijí byl v okolí hradu vysazen Aeskulap (druh užovky), za války zde působila dokonce i laboratoř k získávání hadího séra, kterým poté zásobovala Rommelovu armádu v Africe. Po válce byl proto Buquoyům hrad zabaven a převeden do rukou československého státu. V roce 1947 byl nově upraven a používán jako středisko a ubytovna Jáchymovských dolů. Areál hradu a zámku tak byl stále ve slušném stavu i s částí původního mobiliárního fondu - vedle původních stropů, podlah a kachlových kamen zde bylo i značné množství obrazů, rytin apod. Některé části zbylého mobiliáře pak rozprodával ONV (Okresní národní výbor) v Karlových Varech v dražbě. Později byl zámek užíván jako dětský záchytný domov pro mladistvé a to až do roku 1958, kdy byl pro neudržovaný stav, značnou vzdálenost od zásobovacích center a nákladnost vytápění uznán za nezpůsobilý. Domov tak byl přemístěn a hrad opuštěn.

Během deseti až patnácti let se pak hrad a zámek Hauenštejn proměnil takřka v ruinu. Když přestal objekt sloužit jako internátní ubytovna mládeže, začal nevyužitý prostor značně chátrat. Objekt převzal do své správy školský odbor ZKNV (Západočeský krajský národní výbor) v Plzni. Od té doby byl zámek předmětem mnoha následujících jednání, která měla určit další využití a zabránit jeho dalšímu poškozování. Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Plzni spolu se Státním ústavem památkové péče v Praze po řadu dalších let všemožně usilovalo o jeho zabezpečení a záchranu. Dislokační komisí ZKNV v Plzni i ONV v Karlových Varech byl neustále hledán nový vhodný uživatel. Marně. Ještě v roce 1960 byl zámek stále v odpovídajícím stavu. Dílo zkázy však dovršil chuligánský vandalismus.

Během dalších let byl nehlídaný objekt značně zpustošen a vypadalo to, že již nikdy nebude využíván jako turisticky zajímavý objekt. Po různých projektech o záchranu alespoň části památky, nakonec v roce 1966 svitla naděje. Využít hrad a zámek pro cestovní ruch zejména cizinců ze zemí "tvrdých valut" jako experimentální hospodářská jednotka zřízená formou příspěvkového zařízení. Opravy měly být provedeny pro nedostatek stavební kapacity i finančních prostředků formou postupných oprav údržbářské čety. Teprve tehdy se vnímání umělecko-historických hodnot areálu počalo měnit a na základě nově nalezených detailů z gotické a renesanční etapy hradu a zámku patřičně zhodnocovat. Od té doby se již hovoří o památce celostátního charakteru. Ale ani tento zamýšlený experiment přeměny areálu zámku v luxusní hotel, zřejmě díky pohnuté době konce šedesátých let nevyšel. Chátrání a ničení objektů tak pokračovalo dál.

V letech sedmdesátých došlo k postupné úpravě romantizující zámecké zahrady pod zámeckou kaplí.

V roce 1982 dokonce Městský národní výbor v Ostrově, který se stal po sloučení obce Krásný Les s městem Ostrovem správcem "národního majetku" hradu a zámku Horní Hrad, (tohoto názvu se v poválečném období začalo postupně užívat), žádal o upuštění od památkové ochrany zámku. Po demolici zámeckých objektů měla být zachována opět pouze věž. Po zdlouhavém řízení však naštěstí Ministerstvo kultury ČSR roku 1990 rozhodlo o neupuštění od památkové ochrany a hrad a zámek Hauenštejn opět dostal svou šanci přežít.

Po osamostatnění obce Krásný Les přešel hrad a zámek Hauenštejn v roce 1992 pod její správu. Postupně se přihlásilo i několik zájemců o koupi zámku, vesměs pro zřízení luxusní ubytovací kapacity hotelového či sanatoriového charakteru. To už však byla západočeská Hluboká, jak se zámku také přezdívalo, ve velmi žalostném stavu a odhad nákladů na rekonstrukci a vybavení objektů byl odhadován na 250 miliónů Kčs. Přes slibný průběh jednání o novém majiteli, který by hrad zabezpečil a opravil, však vždy ze všech záměrů nakonec sešlo.

Roku 1999 byla obec Krásný Les právoplatným vlastníkem celého komplexu a byť se po všechna ta léta snažila pro hrad najít uživatele, nepodařilo se. Našel se však Pavel Palacký, kterému objekt učaroval a podařilo se mu objekt odkoupit. Od konce roku 2000 již má hrad nového majitele, který se snaží přivést hrad Hauenštejn k původní kráse. Začal opravovat postupně všechny části objektu a s nemalým úsilým pokračuje v opravách dodnes.

Na hradě se pořádá spousta kulturních akcí pro návštěvníky. Podrobnější informace naleznete na stránkách hradu: http://www.hornihrad.cz/index.php

Hrad jsme navštívili na podzim roku 2007 a byli jsme překvapeni, jaký úkol si pan majitel uložil. Původní podobu objektu jsme mohli shlédnout na dobových obrázcích a pana majitele čeká opravdu hodně práce. Určitě ale stojí hrad Hauenštejn za návštěvu. Nejenže, zde uvidíte záchranné práce, ale i hrad z jiného úhlu pohledu. Velice doporučuji...

Hrad je přístupný:
od I. - III. a od XI. - XII. - cca 1 víkend v měsíci od 10 do 16 hodin
od IV. - X. - o víkendech a svátcích od 10 do 17 hodin
od VII. - VIII. - denně od 9 do 19 hodin

Běžné vstupné:
děti do 10 let zdarma
individuální 40,- Kč /2€
děti, důchodci, vojsko 20,- Kč /1€
rodinné 100,- Kč /5€ (2 dospělí + max. 3 děti)
vstupné mimo návštěvní dobu je o polovic vyšší ~ vstupné pro akce s programem uvedeno u jednotlivých akcí ~
Speciální prohlídky a prohlídky mimo návštěvní dobu lze objednat na tel. 777 028 820 nebo 776 585 279

Zdroj: http://www.hornihrad.cz/index.php