LANDŠTEJN
(informace k 27.6.2004)


Hrad Landštejn patří k nejpozoruhodnějším ukázkám rané hradní architektury v českých zemích a nalézá se asi 20 km od jihočeského města Dačice.
Historie hradu je dodnes plná nejasností a prázdných míst, zejména z doby, kdy hrad vznikl. Jeho zbudování těsně na tehdejší česko-rakouské hranici, kdy na dohled stál jeho rakouský protějšek (?) není úplně jasné a stále probíhá archeologický výzkum, který může ledacos napovědět. V romantickém okolí žil Jan Jiří Grassel, známý to loupežník a lapka, který dal své jméno všem grázlům až do dnešních dob...


Pravděpodobně z iniciativy samotného Přemysla Otakara I., nejspíše někdy po smrti moravského markraběte Vladislava roku 1222, kdy se král osobně ujímá správy této země, byla zahájena výstavba nového hradu v nejzazším cípu jihozápadní Moravy. Hrad Landštejn se měl stát význačnou oporou panovníka na stále neklidné česko-rakouské hranici. Stal se mohutnou protiváhou zôbingského hrádku, předčil jej jak velikostí, tak strategickým postavením ostrožny mnohem vyšší, než na jaké ležel původní Ladštejn.
První písemná zmínka o hradu Landštejnu se datuje do roku 1231, podle níž byl pravděpodobně prvním držitelem hradu Hartlieb z Landštejna, s největší pravděpodobností moravský šlechtic ve službách Přemyslovců v letech 1222 až 1236.
Ovládnutí rakouských zemí Přemyslem Otakarem II. po polovině 13. století znamenalo zánik koexistence této unikátní soustavy česko-rakouského dvouhradí při důležité zemské stezce. Vzájemným přepadům a oboustrannému plenění česko-rakouské hranice učinil konec sňatek krále Přemysla Otakara II. s Markétou z Babenberka (1252) po němž byl hrad Landštejn s okolím natrvalo připojen k Čechám.
Toto mocenské zajištění a správní sjednocení území otevřelo cestu k nástupu jihočeského rozvětveného rodu Vítkovců. Prvním prokázaným vítkovským majitelem Landštejna byl Sezima (původem z třeboňské větve Vítkovců). V držení pánů z Landštejna pak hrad setrval až do roku 1375.

Prvního velkého rozkvětu dosáhl Ladštejn v době, kdy jeho majitelem byl pan Vilém z Landštejna, to jest od roku 1315. V tomto období se výrazně posílil politický a ekonomický význam vlastního hradu. Jeho vojenská síla a strategické postavení bránily území proti možným výpadům z jihu. Spolu s ostatními Vítkovci (zejména Rožmberky a jindřichohradeckými) se stala tato větev významnou oporou českých šlechtických stavů, a to natolik silnou, že spolurozhodovala o vzestupu či pádu Lucemburků v nástupu na český trůn. Do padesátých let 14. století kontroloval Landštejn významnou obchodní stezku, která vedla z Itálie přes Rakousko do vnitrozemí a dále na sever.(Tato cesta vedla mezi hradem a původním Landštejnem, údolím, které dodnes můžeme spatřit v jeho takřka nezměněné podobě.) Ekonomický výnos z této stezky pro Landštejn je nasnadě.
Proto se stala jablkem sváru mezi příbuznými - Vilémem z Landštejna Jindřichem z Hradce. Jindřich v zájmu získání finančního prospěchu z obchodu dovršil spor desetiletí starý a stezku odklonil na Jindřichův Hradec. Pro Viléma z Landštejna měla tato skutečnost dvojí tragický dopad: Znamenala hospodářskou ztrátu a především přivodila jeho předčasnou smrt, neboť roku 1356 podlehl zraněním utrpěným v souboji s Jindřichem.
Po Vilémově smrti se rozkvět hradu zastavil. Landštejn Panství bylo rozděleno mezi syny Litolda a Ojíře na panství bystřické a landštejnské. V blíže neznámé době připadlo celé zboží zpět králi a roku 1381 je Václav IV. postoupil směnou svému oblíbenci, nejvyššímu hofmistrovi Konrádu Krajířovi z Krajku. S ním v krajině zakotvil na dobu téměř dvou set let původem štýrský, ale brzy zdomácnělý rod Krajířů. Když po polovině 15. století sjednotil syn Konráda II. Wolfgang celý rodový majetek včetně nově připojených moravských statků v jediných rukou, zařadil se mezi nejbohatší velmože českého království.

V době, kdy byl hrad v držení rodu Landštejnů, plnil především funkci obrannou a vojenskou, z čehož vyplývá strohá ryze účelová architektura. Složitější architektonické prvky se uplatnily pouze v prostoru hradní kaple svatého Jiří, jejíž zasvěcení je připomínáno prvně roku 1495.
Kaple měla valenou klenbu, v její západní části do ní byla vložena tribuna, odkud majitel hradu přihlížel bohoslužbám. Zbytky fresek dokládají výjimečnost, která byla tomuto místu přikládána, a pozornost, jež byla její výzdobě věnována.
Přes jednoduchý stavební styl (hrad je stavěn z lomového kamene, pouze nároží věží jsou vázána opracovanými kvádry), neměl monumentální ráz hradu v našich zemích této epochy obdoby. Umožňoval dlouhodobou obranu i nevelké vojenské posádce.
Příchod Krajířů znamenal pro Landštejn nový rozvoj jak ve smyslu politickém, tak architektonickém. Strohá studená gotika pozvolna ustupovala nesporně pohodlnější a životu bližší renesanci. Nároky na přepychové bydlení vyvolaly potřebu zásadní přestavby hradu. Krajířové se toho zhostili natolik velkoryse, že současným badatelům zanechali dlouhou řadu otazníků.
Hrad změnili v náročnou a výstavnou rezidenci, která patřila mezi přední feudální sídla v Čechách v první polovině 16. století. Velkolepá přestavba hradu započala v druhé polovině 15. století vybudováním obranné obytné věže vně jižní hradby.Tím se uzavřel původní vstup do hradu a nová brána byla prolomena ve východní straně nádvoří. (Tento vstup je užíván dodnes.) Modernizace pokračovala zvýšením obou věží a paláce mezi nimi o jedno patro. Před původní románský palác dostavěli směrem do nádvoří nové obytné křídlo s novou kaplí. Později dovršili obestavění nádvoří vestavěním mohutného křídla renesančního paláce, jehož vnější stranu tvořila původní hradba. Moderní stavební pojetí přineslo mimo jiné proražení původních hradeb pro zabudování jedno-, dvou- i trojdílných renesančních oken.
Tato faktická likvidace vlastních hradeb znamenala současné budování nového obranného systému. Tím došlo k výraznému zvětšení půdorysu celého hradu, jehož fortifikační systém byl doplněn rozsáhlými příkopy a hradbami s baštami.
Velkolepé architektonické projekty nejen na tomto krajířovském sídle vyčerpaly rod natolik, že byl nucen roku 1579 hrad prodat. Od té doby Landštejn často střídal majitele, chátral a definitivní zkázu pro něj znamenal rok 1771, kdy po zásahu bleskem zcela vyhořel. Vzhledem k zadluženosti současného majitele nebyl obnoven a od té doby se měnil ve zříceninu.

V sedmdesátých letech našeho století bylo započato se zakonzervováním a rekonstrukcí areálu hradu. Současně byl zahájen záchranný archeologický výzkum, který přinesl mnoho poznatků o minulosti hradu v podobě spousty hmotných nálezů i v podobě odkrytí do té doby neznámých stavebních fází objektu.
Z nálezů si uděláte představu o životní úrovni a vzdělanosti majitelů hradu. Například z doby pánů z Landštejna pocházejí nálezy dokazující vysokou duchovní a technickou kulturu. Mnohá železná a bronzová knižní kování a pisátka (stilus), skalpel, umělecky a řemeslně dokonalá užitá keramika (kamnové kachle a nádobí), skleněné předměty a další řadí gotické obyvatele hradu mezi špičku tehdejší společnosti.
Stejně tak Krajířové nám zanechali bohaté stopy svého zámožného a luxusního života. K nejzajímavějším nálezům patří panenka - pozdně gotická hračka z kaolínu, sluneční kapesní hodinky s datací 1534, olověná zátka od dryáku (=všelék) se znakem dodnes existující benátské lékárny.
Velké množství mincí z různých období a ze všech koutů Evropy dokazuje čilé styky majitelů hradu se světem.
S některými nálezy se mohou návštěvníci hradu setkat ve vstupní expozici.