Mariánské Lázně - město vašich snů
(informace k 8.3.2004)

Městský znak
V levém horním poli je ve zlatě madona v modrém plášti, s dítětem na pravé ruce, oba se svatozáří nad hlavou. V pravém horním modrém poli je stříbrný kruhový pavilón s červenou kopulí a patriarchálním křížem. Dvojitý kříž jako znamení arcibiskupské souvisí s arcibiskupem sv. Norbertem, zakladatelem premonstrátského řádu, kterému patřil klášter v Teplé. Kříž je jedinou vazbou na bývalou vrchnost a zakladatele lázní - klášter Teplá. Město nepoužilo nic ze znaku kláštera, ani hroznatovských paroží.
V širokém dolním poli stojí ve stříbře na zeleném spodku kamenná kruhová přetékající kašna, kolem níž se obtáčí Aeskulapův had. Po obou stranách kašny stojí zelená jedle. Obraz v levém rohu nahoře připomíná pojmenování města podle Madony - to se stalo v roce 1808. Uctívání Panny Marie sem přišlo z kláštera Teplá. Původní znak města má Madonu s dítětem na pravé ruce a až pozdější znaky chybně překreslily Ježíška na levou ruku Madony. V pravém poli nahoře je pavilón Křížového pramene - opravdový emblém Mariánských Lázní. I rekonstrukce v letech v letech 1911 - 1912 respektovala původní podobu z roku 1818. Dolní pole symbolizuje bohatství Mariánských Lázní: minerální prameny, jejich léčivou moc, kterou představuje Aeskulapův had, symbol medicíny, a přírodní bohatství lesů v okolí. Zvláště tento třetí symbol je dnes mimořádně aktuální.
Na městských vlajkách používalo město ve třech pruzích barvy žluté, modré a bílé. Pro reklamní účely vhodné ochranné značky a emblémy.
Teplice v Čechách využívaly tradičně svého starého znaku s uťatou hlavou sv. Jana na talíři.
Starý městský karlovarský znak byl poměrně málo používán a emblémem se stal nečekaně kamzík, jehož socha stojí na Jelením skoku.
Mariánské Lázně používaly jako ochrannou značku pavilón Křížového pramene. Na některých zdejších budovách nalézáme znak se třemi jeleními parohy, dokládající bývalou příslušnost k tepelskému klášteru. Tento znak převzal klášter při založení v roce 1193 od svého zakladatele Hroznaty. Také na starých hnědých džbáncích, v nichž se transportovala minerální voda, je vždy tento znak, neboť i stáčení minerálních vod provozoval klášter Teplá.

Znak vznikl v souvislosti s povýšením Mariánských Lázní na město dne 29. května 1865. Jeho podobu můžeme spatřit nad vchodem na radnici. V nadokeních římsách druhého patra radnice je dokonce možno napočítat 53 městských znaků. Město bylo nesmírně hrdé na svůj statut, který si vydobylo na bývalé vrchnosti - tepelském klášteru.

Historie a současnost

Založeno: roku 1808 zahájena první lázeňská sezóna a místo nazváno Mariánskými Lázněmi. Roku 1818 vyhlášeny veřejnými lázněmi, roku 1865 vyhlášeny městem.
Zakladatelé: Karel Kašpar Reitenberger, Josef Jan Nehr, Václav Skalník
Správa: město řízeno Městským úřadem
Počet obyvatel: cca 15.300
Nadmořská výška: 630 m
Klima: mírné podhorské
Přírodní rarita: velké množství léčivých pramenů rozdílného složení na malém území
Přírodní zajímavosti: nádherná příroda CHKO Slavkovský les s mnoha turistickými, cyklistickými a lyžařskými značenými trasami
Architektonické památky: lázeňské centrum města vyhlášeno památkově chráněnou zónou, mezi památkové objekty patří např. pravoslavný chrám sv. Vladimíra, Anglikánský kostel, římskokatolický kostel Nanebevzetí Panny Marie, Pavilon Křížového pramene, Kolonáda Ferdinandova pramene, společenský dům Casino, dům Chopin ad.
Tradiční výroba: lázeňské oplatky, minerální vody Aqua Maria a Excelsior

Nejznámější kolonády a pavilóny pramenů

Pavilon Křížového pramene (1818). Při novém jímání pramene r. 1912-13 přestavěn do původní podoby. Empírovou stavbu s kopulí a zlatým patriarchálním křížem neslo 72 jónských sloupů. V peristylovém chrámku busta dr. J.J. Nehra.
Lázeňská kolonáda (1888-89 dle projektů arch. Miksche a Niedzielského). Vznosná litinová konstrukce byla odlita v železárnách Blansko. Unikátní výzdoba - dřevěný kazetový strop. Autorem nástropních fresek z r.1979 ak. malíř J. Vyleťal.
Pavilon Karolinina pramene (1869). Pojmenování podle Karoliny Augusty, manželky císaře Františka I. Při rekonstrukci promenády 1989 postavena kopie původního pavilonu o 20 m blíže ke kolonádě.
Pavilon Lesního pramene, park pod Třebízského třídou (1869, F.Zickler). Umístěn na okraji města, kde park přechází nenápadně v les. Vnitřní keramická výzdoba s přírodními motivy - ak.sochař V.Eibl.
Kolonáda Ferdinandova pramene, Úšovice (1826-27). Nejstarší dochovaná klasicistní stavba. Nechal ji zbudovat opat K.K. Reitenberger. Nejstarší minerální pramen pojmenován po králi Ferdinandovi I., který jej dal r.1528 prozkoumat s cílem získat kuchyňskou sůl.
Pavilon Rudolfova pramene, r.1902 byl pramen nově jímán a postaven dnešní dřevěný pavilon. Minerální voda je odsud vedena potrubím do Pavilonů Křížového a Karolinina pramene.
Antoníčkův pramen, moderní altán (r.1986, arch. M.Brix).

V okolních lesích lze nalézt další z pramenů např. Balbínův, Lesní, Medvědí apod. Tyto prameny lze navštívit při krásné procházce po místním lese, kde vás navedou ukazatele.

Pokud si uděláte vycházku do nejbližšího okolí, stojí za navštívení Geologický park.

Mezi nejkrásnější památky patří místní kostely:

Římskokatolický děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie - na Goethově náměstí.
Postaven v letech 1844-1848 z popudu tepelského opata Mariana J. Heinla v duchu ideje rezignovavšího opata K. K. P. Reitenbergera v historizujícím novobyzantském slohu. Plán baziliky oktogonálního půdorysu, vztyčené v místech zděné kaple Narození Panny Marie z r. 1820, vypracoval arch. Johann Gottfried Gutensohn z bavorského Mnichova. Stavbu realizoval tepelský klášterní architekt Anton Thurner z Přimdy za pomoci pražského stavitele a sochaře Josepha Krannera. Vnitřní vyzdobu provedli štukatéři Bader z bav. Mnichova a Pellegrini z Prahy, arch. Bergmann z Prahy, malíři Carl von Hampel z Vídně, Kratzmann z Prahy, Strauss a Hochenögg z bav. Mnichova. Sochařská výzdoba je dílem pražského sochaře Jos. Maxe, jeho dílny a jeho žáka Josefa Parise. Uvnitř kostela dále oltáře sv. Jana, sv. Norberta, Nejsv. srdce Páně a Sv. Kříže, křížová cesta z r. 1886 od pražského malíře Mathausera, socha bl. Hroznaty atd. Původní zvony z let 1835 a 1847 od W. Sedlmayera z Plané a J. di Valle z Chebu byly částečně zrekvírovány za 1. a 2. svět. války. Kostel v r. 1848 vysvětil opat Heinl a r. 1850 konsekroval kardinál arcibiskup B. ze Schwarzenberka.

Evangelický kostel Corporis Christi - na Mírovém náměstí č.p. 9.
Postaven pro evangelické lázeňské hosty v letech 1853-1857 z veř. sbírky německých evangelíků pod patronací a za přispění pruského krále Bedřicha Viléma IV., jenž byl 24. 6. 1857 přítomen slavnostnímu vysvěcení. Kostel byl vystavěn d1e projektu berlínského architekta a dvorního stav. rady G. Ch. Cantiana (1796-1866), jehož pamětní deska a monogram se nacházejí v předsíni. Plochostropé střídmé lodi dominuje obraz Krista v nadživotní velikosti. Z r. 1907 pocházejí okenní vitráže, darované císařem Vilémem II., nepůvodní je též sanktusník na hřebeni střechy. R. 1999 byl kostel renovován.

Anglikánský kostel "Christ Curch" - v Ruské ulici č. p. 98.
Byl postaven v letech 1878 - 1879 ve stylu anglických venkovskych kostelíků na paměť zde v č. p. 15 (Paříž) v r. 1867 zemřelého láz. hosta Johna Scotta of Rodono nákladem jeho vdovy Anny . Projekt zpracoval arch. William Burges ( 1827-81 ) z Londýna a realizoval zdejší stavitel Friedrich Zickler (+1899). Provoz kostela byl zajišťován z kapitálu, jenž vdova Anna se svými sourozenci r. 1877 poskytla pro tento účel magistrátu. Bohoslužby zde v 1. 1897-1909 navštěvova.l britský korunní priric Edward (Edward VII.), jehož v interiéru připomíná pam. deska z r. 1911, restaurovaná v r. 1994. Kostel, od 2. svět. války nefunkční a zchátralý, byl v r. 1994 adaptován jako výstavní a koncertní síň Městského muzea.

Pravoslavný kostel sv. Vladimíra - v Ruské ulici č. 347.
V letech 1900 - 1902 nahradil pravoslavnou modlitebnu, fungující od r. 1878 v budově radnice. Po opakované finanční sbírce, iniciované zdejšími lékaři a pravoslavným knězem Nikolajem N. Pisarevským mezi srbskou a ruskou lázeňskou klientelou, vypracoval plány stavby petrohradský architekt prof. Nikolaj V. Sultanov (1850 - 1908). Stavbu realisoval známý františkolázeňský stavitel Gustav Wiedermann, autor pravoslavných kostelů ve Františkových Lázních (1889) a Karlových Varech (1893 - 1898). Půdorys vychází z řeckého kříže, jehož kvadratický střed převyšuje postranní apsidy. Interiéru dominuje bohatý majolikový ikonostas, vyrobený původně v Kuzněcovu u Tveru pro Světovou výstavu v paříži r. 1900. Za 1. svět. války byla zrekvírována zvonkohra, za 2. svět. války sloužil kostel jako sklad, Obnoven byl ve 2. pol. 20. století.

Lázeňské hotely, sanatoria a balneoprovozy

Provozovatelem lázeňských hotelů, sanatorií a balneoprovozů je společnost Léčebné lázně Mariánské Lázně, a.s., více informací naleznete na stránkách této společnosti www.marienbad.cz.

Mimo hotelů a sanatorií na stránkách uvedených, lze sehnat ubytování přímo v Mriánských lázních v soukromých penzionech, nebo v nejbližším okolí Mariánských lázní.
Pokud se rozhodnete toto kouzelné místo navštívit, musím upozornit na omezený provoz středem Mariánských lázní. Ulice kolem hlavních hotelů a kolonády jsou často pouze na povolení Policie ČR nebo Městského úřadu. Mnoho ulic je průjezdných pouze v jednom směru.
Pokud hotel nemá vlastní parkovací plochy, lze využít velká veřejná parkoviště.Zde lze parkovat po domluvě s hlídačem celou dobu pobytu za paušální poplatek s možností odjetí a znovuzaparkování s pomocí parkovací karty.

Návštěvu mohu doporučit nejen lidem k léčení, ale je zde krásné prostředí i pro odpočinek. V hlavní sezóně zde nejčastěji potkáte turisty a pacienty z německy mluvících zemí.