Velkorysý architektonický koncept uherčického zámku s bohatou historií - šlechtické obydlí, hospodářské budovy, produkční a okrasné zahrady-představuje významný krajinotvorný soubor jižní Moravy.
Na území osídleném již na přelomu 9. a 10. století a náležejícím pak k hradnímu obvodu Bítova byla v neznámé době založena ves Uherčice, připomínaná v písemných pramenech poprvé roku 1312. Král Vladislav II. legalizoval držbu zpustlých Uherčic panu Leopoldu Krajířovi z Krajku; nový majitel pak ves znovu osadil a vybudoval tam své sídlo.
Tak vzniklo na přelomu 15. a 16. století stavební jádro dnešního zámeckého souboru - trojkřídlá jednopatrová gotická tvrz, uzavřená na čtvrté straně zdí se vstupní branou. Krajířové dále pokračovali v rozšiřováním sídla, jak o tom svědčí tympanon nad branou s erby Václava Krajíře a Johanny z Daunu a s letopočtem 1554. Tehdy snad vznikla i dvorní arkáda na toskánských sloupech, jakož i další křídla se světnicemi a hřebínkovými klenbami.
Stavební ruch v Uherčicích neutichl ani po roce 1562, kdy panství koupili Strejnové ze Švarcenavy ( Strein von Schwarzenau ). Architekt poučený uměním severní Itálie a serliovskými traktáty obohatil zámek o velkorysé předzámčí s protilehlými arkádovými ochozy a vstupní věží. Bylo zde použito stejného schématu, jaké se uplatnilo u rodového zámku Strejnů - v rakouském Schwarzenau. Letopočty 1582 na portálu a 1586 na arkádách udávají mezníky této stavební etapy.
Pobělohorské konfiskace způsobily výměnu protestantských Strejnů za katolické Berchtoldy; také ti pokračovali ve stavebních úpravách zámku.
Podstatné výtvarné obohacení zámku přinesla krátká doba Heisslerů z Heitersheimu ( 1692 - 1696 Donát Heissler, generál, účastník protitureckých tažení v Uhrách, 1696 - 1731 František Josef ). Před rokem 1696 upravoval exteriér zámku známý vídeňský stavební mistr Francesco Martinelli. Nejhodnotnější uměleckou složku však představuje štuková výzdoba kaple, spojovací chodby a více než dvanácti sálů. Jejich autorem byl Baldassare Fontana, pracující na předních moravských a polských stavbách. Zmíněná výzdoba interiérů uherčického zámku probíhala ve dvou etapách, před rokem 1695 a po roce 1700.
Po krátké vládě Hartigů a Nimptschů ( 1731 - 1768 ) koupil zámek Tomáš Vinciguerra Collaltto, držitel brtnického panství. V majetku rodu Collalttů zůstaly pak Uherčice až do roku 1945. Také tento rod upravoval zámek podle svých představ do nové klasicistní podoby. Změny se dotkly především banketního sálu, přilehlých komnat a průhledů do volné krajiny.
Okrasná zahrada, založená již v 16. století, dostala nejprve ráz francouzského parku s hloubkovou komunikační osou a lipovými alejemi, protínající i samotné Uherčice. Severně od okrasné zahrady byl kolem roku 1800 založen přírodně krajinářský park; v němž byly na návrších vybudovány romantická věž, obelisk a dva pavilony.
Mnohé, co bylo v minulosti tak velkolepě zbudováno, bezohledně poškodila "bestia triumphans" nové doby.
Po roce 1945 podléhala stavba uherčického zámku postupné zkáze, objekt nebyl adekvátně využíván a udržován.

V současnosti usiluje Památkový ústav v Brně spolu s dodavateli stavebních úprav, restaurátory a dalšími odborníky o restituci této nadobyčej cenné památky.
Zpřístupnění zámku v době rekonstrukce umožňuje návštěvníkům posoudit, jak se tento náročný a svým rozsahem ojedinělý záměr daří naplnit.
Při návštěvě tohoto zuboženého díla si může návštěvník udělat přesný obraz minulé doby, kdy památky byly užívány jako sídla Zemědělských družstev či vojenské objekty. Přesto i v tomto stavu má tato budova svoji krásu a každou návštěvou zároveň návštěvník finančně přispívá k obnově tohoto rádoby zapomenutého zámku.

Otevírací doba : Červenec a srpen 9 - 17 hod mimo pondělí

Prohlídka s průvodcem trvá asi 40 minut.