Pokud navštívíte okolí jihomoravského Znojma, prožijete malebnou kopcovitou krajinu, kde bystré řeky a potoky vytvořily rázovitá údolí a kde se z nevysokých kopečků nabízejí pohledy na pestrou mozaiku lesů a polí, lidských sídel a cest…
Zastavte se u četných stavebních památek, které vytvořil lid obývající tento kraj od nepaměti, ať již jde o prosté chalupy či boží muka u cest, nebo o honosné hrady a zámky, nebo jen třeba kostely a kaple, které svým příjemným interiérem nabídnou místo k zamyšlení.

FREJŠTEJN
Zřícenina hradu Frejštejna leží na pravém břehu řeky Dyje, kde začíná Vranovské jezero, jižně od Podhradí nad Dyjí (dříve Frejštejn). Podle hradu se psali v r. 1250 Gaitmar z Frejštejna a jeho bratr Hartleb a v r. 1286 Oldřich Frej z Frejštejna. Další zpráva o hradu pochází z r. 1331 a hovoří se v ní o purkrabím na Frejštejně. V r. 1390 se na hradě připomíná kaple sv. Kateřiny. Král Zikmund zapsal hrad Lipoltovi z Krajku. Jeho nástupce Jan Krajíř náležel k významným představitelům moravské šlechty a byl jedním ze sedmi rozhodčích ve sporu české a moravské šlechty, urovnávaném ve Velkém Meziříčí v r, 1440. Připojil se k zemskému míru, sám jej však nakonec nedodržel a přepadával okolní městečka, vsi a panství na jižní Moravě i v Rakousích. Byl proto označen za rušitele pokoje a hrad Frejštejn moravští stavové vykoupili a rozbořili. Při pozdějším dělení krajířských statků daroval Volfgang z Krajku v r. 1487 svým synům Lipoltu a Jindřichu zbořený hrad Frejštejn, městečko Vratěnín a vsi Mladoňovice, Stálky, Frejštejn, Korolupy, Mašovice, půl Rancířova, Hluboké, Šatice (zanikly), tvrz v Kostníkách, jež byla odedávna manstvím Frejštejna, a dvůr v Lubnici. Král Vladislav II. propustil Volfu Krajin z Krajku Frejštejn z léna, což potvrdil v r. 1493 i jeho synu Lipoltovi. V r. 1628 získal hrad císařský rada Jakub Berchtold, který byl v r. 1633 povýšen do stavu svobodných pánů z Uherčic. Od těch dob měl Frejštejn společné osudy s Uherčicemi. Z někdejšího hradu se dodnes dochovaly zbytky válcové věže, hradní kaple i paláce. Na počátku 16. století byl hrad přestavován na pevnost, ale práce zůstaly nedokončeny, takže i nadále zůstal zříceninou; z přestavby se zachovala vysoká věž se střílnami.
Dnes je zřícenina zapomenuta v lesním porostu.

CORNŠTEJN
Hrad Cornštejn byl postaven v první polovině 14. století jako královská pevnost společně s hradem Frejštejnem na posílení hradu Bítova. Byl vybudován na skalnatém ostrohu nad řekou Dyjí, která jej obtéká ze tří stran; zpočátku šlo o nevelký hrad přibližně oválného půdorysu, oddělený od hřebenu hlubokým příkopem. Areál hradu vymezovala mohutná zeď s věži na severu a s palácem na protilehlé straně. Zbytky zdi a palácové sklepy se dochovaly dodnes. Tak vypadal hrad v době zeměpanské, kdy byl strategickým opěrným bodem v rámci zajištění jižní moravské hranice. V r. 1343 byl Cornštejn udělen lénem Šimlovi, Čeňkovi a Janovi z Lichtenburka. Před r. 1348 držel Cornštejn, městečko Stitary a Příblovice (zamkly) Jindřich z Lichtenburka. Mezi ním a Janem Jiřím z Lichtenburka na jedné straně a pány z Hradce na straně druhé vznikl v polovině 14. století o Cornštejn spor, nicméně Lichtenburkové se v r. 1363 zase uvádějí jako držitelé hradu. Jejich majetkem pak zůstal dlouhou dobu. Tehdy byl hrad podstatně rozšířen, zejména jeho předhradí, a byla vylepšena gotická ostění oken a dveří; hradní palác se stal pevnějším a nedobytnějším a současně byl pohodlnější k obývání. Po husitských válkách přistavěli Lichtenburkové k severní straně hradu u věže nový palác se sálem ve druhém patře. V téže době bylo hradní opevnění obehnáno silnou zdí se dvěma branami na severu a jihu. Od r. 1460 náležel Cornštejn Hynkovi z Lichtenburka na Bítově, který pro rodovou řevnivost s Kunštáty odmítl přísahat věrnost králi Jiřímu z Poděbrad. Podporován papežem Piem II. zahájil v r. 1463 otevřenou vzpouru, o jejíž urovnáni se moravští stavové marně snažili, ačkoli se králi poddal i Hynkův bratr Štěpán z Bítova. Proto se Jiří z Poděbrad rozhodl zakročit proti rušiteli zemského míru zbraní. Odebral Hynkovi v r. 1464 nejprve městečko Strachotice a pak oblehl hrad Cornštejn. Jeho dobývání, řízené hejtmanem Oldřichem Mládencem z Miličína, trvalo téměř rok. Hrad, jehož obranu prý vedl rytíř Jan Šarovec, byl nakonec v polovině r. 1465 dobyt. Zbytky ležení obléhatelů jsou dodnes patrné na hřebenu jižně proti hradu. Poraženému Hynkovi Bítovskému z Lichtenburka král Jiří z Poděbrad Cornštejn odebral a předal jej Jindřichu Krajíři z Krajku. Jeho syn Volfgang hrad poškozený obléháním opravil a zčásti jej přestavěl, aby opevnění vyhovovalo tehdejší moderní vojenské technice.
V době tureckého nebezpečí doplnila opevnění (v r. 1542) nová vstupní brána v západní parkánové zdi vnitřního hradu a cestu po západním svahu uzavřela zeď s branou.
Nedlouho nato, v r. 1576, změnil Cornštejn majitele a připojením panství k Bítovu zanikla potřeba udržovat toto rozsáhlé sídlo. Neobydlený hrad rychle pustl a změnil se ve zříceninu. Zbytky Cornštejna dodnes tvoří malebnou siluetu v zalesněné stráni.

Otevírací doba : červenec, srpen : 10 – 18 hod ( s polední přestávkou 12 – 13 hod )

Prohlídka je možná pouze s průvodcem cca 45 minut.

BÍTOV
Hrad Bítov patří k nejstarším hradům na Moravě. Byl založen ve druhé čtvrtině 11. století na moravsko-rakouském pomezí na vysokém ostrohu nad řekami Dyjí a Želetavkou, dnes zatopenými Vranovskou přehradou. Patřil k soustavě přemyslovských hradů, chránících jižní hranici nově ustanoveného českého státu. Nejstarší dochovanou částí hradu je břitová věž ze začátku 13. století, k níž přiléhaly hradní budovy, později mnohokrát přestavované. Roku 1307 udělil král Bítov v léno pánům z Lichtenburka, kteří jej přestavěli na raně gotický. Charakteristickou členitou siluetu si hrad podržel po celé 14. a 15. století. Kolem roku 1500 byly sjednoceny jeho starší části v dvoupatrový palác nepravidelné dispozice. Současně bylo zdokonaleno i opevnění.
Bítov ztrácel svůj strategický význam a přestal být pohodlný i pro účely bydlení. Roku 1576 jej poslední lichtenburská držitelka prodala.
Vystřídalo se zde několik majitelů, až do roku1755 připadlo celé jmění Daunům, kteří vlastnili Bítov až do roku 1904. Za těchto majitelů proběhla poslední významná přestavba hradu v novogotickém stylu a jeho okolí bylo upraveno v romantický park.
Nejvýznamnější fond na hradě představuje zbrojnice. Kuriozitou je sbírka vycpaných psů, která je největší v celé Evropě.
Kolem roku 1922 koupil hrad baron Haas z Haasenfeldu.
Roku 1945 se stal Bítov majetkem státu.

Otevírací doba : duben a říjen : 9 – 16 hod soboty, neděle a svátky
květen, červen, září : 9 – 17 hod mimo pondělí
červenec a srpen : 9 – 18 hod mimo pondělí

Prohlídka s průvodcem asi 60 minut.

VRANOV NAD DÝJÍ
Hrad Vranov je poprvé zmiňován roku 1100 v Kosmově kronice. Patřil do soustavy pohraničních zeměpisných pevností, chránících od jihu hranice státu.
Asi v polovině 13. století byl přestavěn do kamenné podoby a v 15. a 16. století rozšířen o předhradí, dnešní první nádvoří. Středověký hrad měl mohutnou hranolovou obytnou věž, v čele obrannou válcovou věž s břitem a na severu, na okraji skály, stály obytné paláce.
Do roku 1499 byl hrad majetkem zeměpanským a až do 17. století měnil často majitele. Roku 1645 byl neúspěšně obléhán několik měsíců švédskými vojsky a brzy poté silně poškozen požárem.
Roku 1680 hrad koupil Michal Jan II. Z Althannu a začal jej přestavovat v reprezentativní barokní rezidenci. Přestavba pokračovala i za dalších majitelů, především za Marie Anny Pignatelli ve 20. letech 18. století.
Koncem 18. století byly za posledního majitele vyzdobeny dodnes zachovalé interiéry zámeckého piana nobile ve stylu klasicismu.
Roku 1793 koupil panství v konkurzu advokát Josef Hilgartner z Lilienbornu a pokračoval v díle svého předchůdce vytvořením krajinářského parku. V 19. století vlastnili Vranov polský šlechtický rod Mniszků a Stadických, za nichž se stal Vranov významným centrem kulturního života. Od roku 1947 je v majetku státu.

Otevírací doba : duben a říjen : 9 – 16 hod soboty, neděle a svátky
květen, červen a září : 9 – 17 hod mimo pondělí
červenec a srpen : 9 – 18 hod mimo pondělí

Prohlídka s průvodcem asi 55 minut.

NOVÝ HRÁDEK u Lukova
Rozsáhlá zřícenina gotického hradu se nachází cca 19 km západně od Znojma. Je tvořena zadním, starším hradem s obytným palácem a předním hradem, vzniklým z původního předsunutého opevnění. První zmínka o Novém Hrádku pochází z roku 1358. Stavbu zahájil markrabě Jan Jindřich, bratr Karla IV.
Starší hrad měl neobvyklý oválný půdorys. Za vlastnictví dolnorakouských Einzigerů, byl založen a postupně budován i tzv. přední hrad. V 16. století, kdy se na hradě vystřídalo několik šlechtických rodů, jako páni z Kunštátu, Krajířové z Krajku nebo Ditrichsteinové, došlo k jeho renesančnímu rozšíření. V této době začala zanikat funkce opevněného sídla. V roce 1645 byl vypleněn Švédy. V 17. a 18. století se Hrádek dostal do držení rodu Althannů.Tehdy byl Hrádek připojen k panství Vranovskému.
Hrad při neustálých změnách majitelů chátral a po 30-leté válce zůstala starší část hradu zříceninou. V 19. století se snažili další majitelé stavbu alespoň zabezpečit a v duchu pronikajícího romantismu část předního hradu upravit pro krátkodobý výletní a lovecký pobyt.
Zřícenina byla později převzata do pronájmu Klubem českých turistů , který zde provedl zabezpečovací práce. Plný návštěvnický provoz byl však zahájen až v roce 1992.

Otevírací doba : květen srpen : 10 – 18 hod denně
září : 10 – 18 hod soboty, neděle a svátky

Prohlídka s průvodcem asi 40 minut.

ZNOJMO
Na skalnatém ostrohu nad řekou Dyjí, na křižovatce dávných cest, se hrdě tyčí hrad, jehož pokračováním se stalo Znojmo. To Přemysl Otakar II. v roce 1226 povýšil na město. Z každého kouta zde na vás dýchne trocha historie. I když nejvzácnější památkou je rotunda sv. Kateřiny, symbolem se stala radniční věž, která tvoří společně s chrámem sv. Mikuláše charakteristickou siluetu města. Znojmo se může chlubit celou řadou dalších památek, mezi které patří kromě kostelů a premonstrátského kláštera v louce renesanční měšťanské domy, pod kterými se nachází celý labyrint podzemních chodeb.