Hrad Zvíkov
Gotický královský hrad
Národní kulturní památka
(informace k 4.4.2004)

Zvíkov je nejvýznamnější raně gotický královský hrad v českých zemích. Nachází se na vysokém skalnatém ostrohu nad soutokem Otavy a Vltavy. Ostroh byl osídlen již v době prehistorické; na přelomu letopočtu zde bylo významné, snad keltské hradiště.
Hrad Zvíkov byl založen na sklonku vlády krále Přemysla Otakara I. (+ 1230). První zmínka o hradu je z r. 1234. V úzké šíji na jižní straně byl ve skále vylámán příkop, za ním vybudována hranolová (Hlízová) věž přístupná ve výši prvního patra z ochozu na hradbách. Obytné křídlo stálo po levé straně.
Mezi prvními správci hradu (purkrabími) se jmenují Konrád (r. 1238) a Vlček (před r. 1243), po nich následoval do r. 1259 dlouholetý purkrabí Hrz (Hirzo). Snad již roku 1250, za krále Václava I., zahájil purkrabí Hirzo dostavbu jádra hradu s velkolepým reprezentačním královským palácem, dokončeným v 70. letech 13. století. Bylo přestavěno starší jižní křídlo, nově vystavěno západní křídlo při Hlízové věži a trojboké nádvoří uzavřeno na třech stranách otevřenými arkádami v přízemí i v patře. Stavbu prováděla královská stavební huť působící současně na stavbě královského hradu v Písku.
V r. 1285 a zřejmě i 1287 byl Zvíkov obléhán přívrženci Záviše z Falkenštejna. Ke zvýšení obranyschopnosti hradu byl proto ve 3. čtvrtině 13. století dobudován hradební systém s branami, baštami a strážní věží. Ve stejné době vzniklo i nezbytné hospodářské zázemí hradu.
Do historie vstoupil Zvíkov poprvé na konci 40. let 13. století. Za ostrého konfliktu mezi králem Václavem I. a jeho ctižádostivým synem Přemyslem, který se spojil s částí nespokojené šlechty, byli v r. 1249 z králova rozkazu na hradě zadrženi Přemyslovi vyjednavači v čele s pražským biskupem Mikulášem a brzy nato byl na hradě zatčen sám kralevic Přemysl. Odboj skončil nuceným smírem mezi královským otcem a pokořeným synem.
Za neklidných poměrů v zemi na sklonku 14. století, kdy králova autorita značně trpěla, došlo k zesílení zevního opevnění hradu. Král Václav IV. ustanovil purkrabím na Zvíkově Jana Hájka z Hodětína. Ten posílil zajištění hradu Zvíkova systémem manské služby, kterou vykonávali příslušníci nižší šlechty a svobodníci z širokého okolí. Za husitských válek byl Zvíkov r.1429 obléhán husitskými vojsky. Hájek sjednal s tábory příměří; o dobytí hradu se husité nepokusili.

R. 1431 získal hrad Oldřich z Rožmberka. Podle podvržené listiny z r. 1437 mu král Zikmund povolil, aby vylepšil opevnění hradu. Tehdy byl vystavěn parkán podél severní hradby, zesílený pěti čtverhrannými dovnitř otevřenými baštami. Současně byla na západní straně vystavěna třípatrová hranolová věž zvaná Červená, spojená v prvním patře s ochozem na hradbě.
V r. 1440 mistr Domek z Mirovic vystavěl novou "železnou" bránu, byl nasypán val před hradbou (1456) a ve skále před vstupní branou byl vyhlouben příkop (1457).
Zvíkov se stal místem důležitých politických porad. Zde např. jednal v r. 1446 Oldřich z Rožmberka s Alešem ze Šternberka o vydání krále Ladislava císařem Fridrichem. R. 1452 král Ladislav ujistil Jindřicha z Rožmberka, že nevyplatí Zvíkov ze zástavy, dokud by on nebo jeho bratři Jan a Jošt z Rožmberka ještě žili.
V r. 1473 Jindřich z Rožmberka přenechal svému strýci Bohuslavu ze Švamberka zvíkovskou zástavu s milevským klášterstvím. Rod, který měl v erbu bílou labuť, pak držel Zvíkov až do pobělohorských konfiskací.
Švamberské období bylo významným přínosem v dějinách hradu. Ten se stal sídlem vrchnosti a v jeho zdech se rozproudil bohatý a pestrý život společnosti na sklonku středověku a počátku renesance. Zvíkov ztrácel význam nedobytného hradu.
Hrad Zvíkov byl střediskem velkého panství. V hradním areálu byl r. 1550 vystavěn pivovar (dnes v rozvalinách). V 50.-60. letech 16. století došlo k renesanční přestavbě Zvíkova, která hrad přiblížila standardu renesančního zámku. V novém, renesančním slohu byl přebudován královský palác, budovy dostaly nové sgrafitové omítky; práce prováděl stavitel Hons Vlach.
V r. 1574 královská komora prodala dosavadní zvíkovské panství s hradem Kryštofu ze Švamberka do dědičného držení, v r. 1592 přešlo zvíkovské panství dědictvím po Petru ze Švamberka na Jana Jiřího ze Švamberka. Po jeho smrti (r. 1617) dědil majetek syn Petr, který se aktivně účastnil českého stavovského povstání v l. 1618-1620. Oba své hrady Zvíkov a Orlík osadil početnými posádkami, které se vítěznému nepříteli po Bílé hoře nevzdaly a spolu s Táborem a Třeboní dále vzdorovaly. Zvíkov kapituloval jako poslední až v létě 1622. Tím skončilo slavné a hrdinské období hradu.
Císařskými vojáky byl Zvíkov po vzdání vypleněn a značně poškozen, včetně bohatého švamberského archívu, který v r. 1616 uspořádal bývalý rožmberský archivář Václav Březan. Zvíkov přestal za Eggenberků (od r. 1622) sloužit jako sídlo vrchnosti, a ani za Schwarzenberků od r. 1719 se nestal ani správním střediskem spojeného panství orlicko-zvíkovského.
V r. 1741 byl Zvíkov krátce obsazen okupační francouzskou posádkou, ale jeho význam stále víc upadal.
Na podzim r. 1751 navíc zhoubný požár zničil skoro všechny hospodářské budovy na 2. hradním nádvoří, a hrad se tak prakticky změnil ve zříceninu. Udržování rozsáhlých budov a opevnění nebyla věnována žádná pozornost.
Podle dochovaných písemných zpráv z 1. pol. 19. století chátrání zvíkovských budov pokračovalo. K záchraně hradu Zvíkova přikročil v l. 1840-44 kníže Karel Schwarzenberk. Po nejnutnějších zabezpeč. pracích došlo k rozsáhlejším opravám až po r. 1880, kdy byl obnoven raně gotický ambit vnitřního nádvoří a rekonstruován královský palác. Byl to spíše ohlas romantického vztahu ke staré stavitelské památce než uvědomělá snaha uchovat celý hradní areál.

Hrad Zvíkov byl do r. 1948 majetkem Schwarzenberků, od r. 1950 je hrad státním majetkem.
V letech 1970-80 provedlo Krajské památkové středisko velké opravy hradu, a to zejména královského paláce.
K hradu se přichází od jihu (ve středověku od severu) od Zvíkovského Podhradí po kamenném mostě (z r. 1777) překlenujícím hluboký šíjový příkop vylámaný ve skále. Píseckou branou na konci mostu, která byla postavena r. 1567 a má zachovány vpadliny po padacím mostě, se otvírá vstup do jižního parkánu ohraničeného hradbou, zakončenou kdysi ochozem a cimbuřím. Proti příchozímu stojí hlavní dominanta hradu - 32 m vysoká obranná válcová věž s břitem zvaná Hláska, pocházející ze 70. let 13. století. Věž je obrácená ostřím břitu ve směru předpokládaného útoku nepřítele a je opatřená kuželovou střechou. Byla přístupná jedině portálkem v úrovni prvního patra, na krakorcích spočívalo dřevěné podsebití; věž byla dodatečně zvýšena v r. 1554. Za branou v plášťové zdi přistavěné k Hlásce následuje vlastní jádro hradu, uzavřené hradbami jak na západní straně směrem k řece Otavě, tak na východní straně nad řekou Vltavou. Do západní hradby je r. 1540 vestavěna polygonální bašta Krahujec, odkud je působivý pohled na jádro hradu a hladinu řeky Otavy. Budovy pocházející z období švamberské vlády sloužívaly hospodářským účelům (vlevo trosky bývalého pivovaru z r. 1550). Ve východní hradební zdi vyznačuje renesanční portálek vchod do někdejší zahrady.
Na svazích ostrohu pod hradem stávalo předhradí s kostelíkem sv. Mikuláše a dvěma branami, bylo však zatopené vodami Orlické přehrady (v těchto místech je dnes přístaviště lodní dopravy).
Z pozoruhodných interiérů lze upozornit především na klenutý prostor v přízemí Hlízové věže se střílnami, nad ním v patře tzv. Korunní síň, v níž snad byly přechodně uloženy korunovační klenoty. Těsně při Hlízové věži je přístupna tzv. Svatební síň. Oblečení dvojic nasvědčuje módě z konce 15. století. Nad touto scénou jsou vymalováni čtyři světští kurfiřti, mezi nimi český král. V přístavku na samém konci západního křídla, kde býval kdysi ubytován fraucimor (část stavení se v r. 1829 zřítila), byla v 19. století upravena tzv. Erbovní síň, na jejíchž stěnách jsou namalované různé erby.

Otevírací doba :
Duben a říjen : 9,30 - 16 hod sobota, neděle a svátky
Květen a září : 9,30 - 16,30 hod mimo pondělí
Červen - srpen : 9,00 - 17,30 hod mimo pondělí