Vlasta Brtníková

Praha 1995

Velkou královnou nazývá tento román poslední panovnici z rodu Ptolemaiovců v 1.století před naším letopočtem, Kleopatru. Vidí ji a zobrazuje odlišně od jiných prací, které se Kleopatrou zabývaly. Není zjednodušeně vykreslena pouze jako milenka mocných římských politiků té doby, ale jako krásná a přitažlivá žena, vysoce vzdělaná ve znalostech tehdejšího vědění a myšlení. Ovládala několik jazyků, znala řeckou filozofii a egyptské tradice, měla přehled o světové politice a pečovala o správu a hospodářství své země.
Zejména je však ukazována jako milenka a matka se svým vyhraněným ženským viděním světa, v němž musí jednak plnit vladařské povinnosti, ale také usilovat o svůj osobní život. Oddává se lásce k Césarovi a po jeho smrti Antoniovi, je statečná až k tragickému rozhodnutí o vlastním životě a vědomou odpovědností k dětem, které s nimi měla. Ve složitých zápasech o nezávislost na dobyvatelském Římu se rozhodovala nejen podle citových vztahů k mocným osobnostem, které určovaly její milostný život, ale nikdy se nezpronevěřila svým vladařským závazků k Egyptu, jehož vážnost uplynulých tisíciletí hluboce ctila.
Román otevírá pohled na velkolepou Alexandrii, sídlo poslední egyptské dynastie řeckého původu, i na dynamický, vojenský, rozmáhající se Řím.