Ó, jak jsi krásná, přítelkyně má

Pod pojmem krásná žena si každý představuje něco jiného. Nejnovější výzkum však dokazuje, že typ "barbína" není oblíben náhodou.
Co všechno není někde na světě krásné! Ušní boltce až k ramenům, neuvěřitelně dlouhý krk, který by se snad zlomil bez opory kovových kruhů, jizvy, nad nimiž stydne krev, tři tukové pneumatiky kolem pasu... Většina mužů západní civilizace se ale přece jen shodne na tvarech přirovnávaných k přesýpacím hodinám. Náhodou? Zřejmě právě naopak. Jak zjistil nový vědecký výzkum, ženy s vyvinutými ňadry, vosím pasem a oblými boky mají větší šanci otěhotnět. Postava barbíny je tedy poutač, který jako by na mužské podvědomí blikal: Pozor, tato žena má vysokou hladinu hormonů!
Vědecký tým složený z polských a britských odborníků, vedený doktorkou Gražynou Jasienskou z Jagellonské univerzity v Krakově, zkoumal 119 polských žen ve věku od čtyřiadvaceti do sedmatřiceti let. Změřili jim tělesný tuk a roztřídili je do čtyř skupin: velká ňadra a štíhlý pas, velká ňadra a široký pas, malá ňadra a útlý pas a konečně malá ňadra a široký pas. Po celý průběh menstruačního cyklu odebírali výzkumníci ženám každý den ráno vzorky slin a stanovovali v nich hladiny hormonu 17-b estradiolu a progesteronu. Vysoké hladiny těchto hormonů jsou znamením, že žena může úspěšně otěhotnět.
Ukázalo se, že ženy s velkými ňadry v poměru k obvodu hrudníku nebo s úzkým pasem v poměru k bokům mají vyšší hladinu hormonů. Ženy s postavou podobnou přesýpacím hodinám, které splňovaly obojí, měly přibližně o třetinu více hormonů než ostatní.
Co že to vlastně vědci vyzkoumali?
"Existuje tedy biologický důvod pro západní pojetí krásy," shrnuje Gražyna Jasienska. "Na barbíně jako ztělesnění ideálu ženské krásy něco bude, i když já jsem ten poslední člověk, který by propagoval právě barbínu."

Malé jsou hezké
"Ale kdež, význam tohoto výzkumu je jenom dílčí," oponuje Martin Tovee z univerzity v britském Newcastlu. V bádání o ženské kráse má své zkušenosti. Vedl totiž studii, která měla přispět ke zjištění, čím to, že lidé připadají druhým atraktivní. Tovee připouští, že poměr pasu a prsou u žen naznačuje výši hormonální hladiny. A ta zase vypovídá o plodnosti ženy. Což může vysvětlovat, proč se poměr mezi poprsím a pasem podepisuje na tom, zda je žena považována za atraktivní. "Ale jiné studie ukazují, že muž si u ženy všímá především toho, jestli má souměrnou postavu," připomíná Martin Tovee. "Na velikosti poprsí, poměru pasu a boků ani na výšce mužům tolik nezáleží."
Že by? Co všechno už se vědecky nezkoumalo. Mimo jiné i to, zda mají u mužů větší úspěch ženy vysoké nebo spíš malé. Rozluštění téhle hádanky zní: malé. Nevysoký vzrůst je kupodivu zase jeden poutač, blikající na mužské podvědomí. Jak zní jeho slogan? Podobně jako ve výše uvedeném případě: Pozor, tato žena má vysokou hladinu hormonů!
Daniel Nettle z britské Open University vedl výzkum, který pracoval s obrovským vzorkem deseti tisíc lidí narozených ve Spojeném království v roce 1958. Vyšlo mu, že u menších žen je větší pravděpodobnost, že budou mít dlouhodobé vztahy s muži a porodí děti.
Průměrná britská žena měří 162 centimetrů. Ale Britky, které měřily od 151 do 158 centimetrů byly do dvaačtyřiceti let nejpravděpodobněji vdané. Platí to v průřezu všemi společenskými vrstvami.
"Není docela jasné, proč by měli muži dávat přednost malým ženám," připouští Daniel Nettle. "Nemáme žádné důkazy o tom, že by v dnešní populaci snáze otěhotněly nebo byly plodnější." Starší studie dokonce dokládaly, že menší ženy častěji umíraly při porodu.
"Víme ale, že muže i dnes přitahují věci, které ve starších vývojových etapách lidstva byly známkou plodnosti," říká D. Nettle. Vysoká postava u ženy je podle něj v jistém smyslu známkou negativní. Vysoké ženy totiž dospívají do puberty později a i jejich druhotné pohlavní znaky se pravděpodobně vyvíjejí o něco později.

Nové tělo
"Ó, jak jsi krásná, přítelkyně má, ó, jak jsi krásná! Oba tvé prsy jako dvé telátek, blíženců srních, jež se pasou v kvítí..." Je třeba hádat, jakou ženu popisuje starozákonní píseň Šalamounova? "Postava tvá podobna jest palmě a prsy tvé hroznům... Okolek beder tvých jako zápony, dílo rukou výborného řemeslníka." Tahle "růže Sáronská" je nejspíš žena s postavou ve tvaru přesýpacích hodin, "přeštípnutá" v pase, s rameny a boky přibližně stejné šíře. Co by neudělaly všechny ty mučednice módy a matadorky diet a plastických operací jen pro to, aby se jí podobaly.
Jen se podívejme do dějin odívání, silueta přesýpacích hodin přichází do módy už kolem roku 1600 před naším letopočtem. Tehdy se na scéně objevila šněrovačka. Vymysleli ji prý Kréťané a Egypťané a poutala tenkrát boky, aby byly hezky vyklenuté. V renesančním Španělsku zažil korzet svůj velký návrat a brzy si podmanil vkus celé Evropy. Kostice, kovové pruty, sukně vyztužené obručemi - a to všechno jen pro stylizaci těla s vosím pasem.
V baroku se prý na obyčejnou šněrovačku spotřeboval až kilogram velrybích kostic. Zdeformované hrudníky a pánve? Utlačené plíce, žaludky, játra, sleziny? Pro krásu se musí trpět. A z omdlévání ušněrovaných krasavic v důsledku nedostatku kyslíku se udělala společenská ctnost. Rokokové krinolíny se staly další mučírnou ve jménu oživlých přesýpacích hodin. Šněrování do korzetů se udrželo i v 19. století. Taková róba se šněrovačkou prý vážila až osm kilogramů. I když lékaři proti korzetům bojovali, různí "vševědové" je hájili. Ještě v roce 1909 například těmito slovy: "Odloží-li žena korzet, může to vésti ke zkřivení, vybočení páteře a skutečnému zmrzačení celého těla, neboť břemeno, jež se tím ukládá zesláblým svalům zad, stává se přímo nesnesitelným."
Dnes se nešněrujeme, i když stylizované korzety jsou právě teď v módě. Dnes slyší ženy ze všech stran povzbuzování, aby šly rovnou pod nůž. Autorka knihy Barbie - americká ikona zpovídá ženu, která podstoupila padesát plastických operací, aby se připodobnila populární panence, "plavovlasé bohyni od Mattela", jež představuje ztělesnění ženské krásy v americkém životě. Krásná? Jak pro koho. Na jednu matku, která pannu koupí, existuje prý jedna matka, která ji nekompromisně a navždy vykázala z domu.
Kdekdo už ví, že si ženy nechávají zvětšit poprsí. Méně se ví o odstraňování žeber, jak jinak, proto, aby nové tělo připomínalo siluetu přesýpacích hodin. Odstraňují se desátá, jedenáctá a dvanáctá žebra, tedy ta, která nepřirůstají k prsní kosti. Vznikne tak útlejší hrudník, ale pas se tím nezúží a vyboulené břicho nezploští. Na to jsou zase další výkony, shrnuté pod pojem abdominoplastika. Po podrobnostech je lepší se nepídit, nemáme-li v úmyslu jít do toho.

Žena - hruška
Další polský tým, antropologové Marzena Grabarczyk a Boguslaw Pawlowski, předpokládají, že postava ve stylu přesýpacích hodin se u žen vyvinula jako evoluční adaptace. Přírodě šlo prý o to, aby ženy, které přestaly chodit po čtyřech, v těhotenství a při nošení kojenců udržely stabilitu. Proto jim "vymyslela" pas jako centrum tělesné hmoty.
Přesýpací hodiny? Kdeže loňské sněhy jsou, tedy alespoň v Americe. Idoly jsou tam pořád stejné: Marilyn Monroeová, Jayne Mansfieldová, Mae Westová... Velká ňadra, útlý pas, klenuté boky. Třeba i za cenu chirurgických výkonů. Filmy jako Titanic, Moulin Rouge nebo Chicago šíří ideál korzetových postav dál. Ale realita žen z ulice je docela jiná.
Pasy amerických žen se nebezpečně nadouvají. Do této věty by se dal shrnout výsledek měření deseti tisíc Američanek, zadaného výrobcem prádla Lejaby, zveřejněný letos v březnu. Parametry amerických těl se v takové míře zkoumaly poprvé od druhé světové války. Tehdy se měřily krásné zdravé mladé ženy jako přesýpací hodiny - na uniformy. A na základě onoho měření se označovaly velikosti americké konfekce až do 20. ledna 1983. Před zhruba dvaceti lety už totiž bylo jasné, že Američanky mnohem spíš než přesýpací hodiny připomínají přezrálé hrušky: pasy se jim nadouvaly a boky těžkly. Chytré ministerstvo obchodu tedy zrušilo standardizaci pro označování americké konfekce. Od té doby se vychází vstříc marnivosti žen a šaty pro slonice se nezřídka označují velikostmi pro gazely.

Kdo komu voní
Co teď? Koho zaujme žena-hruška, tak vzdálená ideálu? Ani všední, ba ošklivé ženy se prý ale nemusí bát, že nenajdou partnera. Na to téma mají co říct biologové z Vídeňské univerzity Astrid Juette a Karl Grammer. Ti dva totiž objevili, že o přitažlivosti ženy informují muže chemické signály, které žena vysílá, takzvané feromony. Pod vlivem "správného" feromonu se muži může zdát, že "obyčejná" žena je atraktivní, a naopak krásná žena mu může připadat méně zajímavá.
Profesor Grammer se domnívá, že systém feromonů se vyvinul před milióny let, aby pomohl průměrným ženám najít partnera a zbavil atraktivní ženy přílišného obtěžování. Feromony podle něj pomáhají lidem najít partnera, který se k nim biologicky hodí.
Nad ideálem bujných tvarů se navíc smráká. Tak to alespoň naznačuje zkoumání "playmates", velkých fotografií dívek měsíce v časopise Playboy. Martin Voracek z Vídeňské univerzity a Maryanne Fischer z York University v Kanadě měli příjemné zadání porovnat parametry těchto dívek od roku 1953 do roku 2001. Zjistili, že postupem času se u nich rozšiřuje linie pasu, zatímco rozměry prsou a boků se zmenšují. "Současnější modelky jsou šlachovitější a připomínají kudlanky," uzavírá Martin Voracek. "Je otázka, proč by se představa o tom, co je atraktivní, měla v čase měnit," ptá se vědec bezradně. Ale mění se. "Playmate" zřejmě opravdu představuje to, co muži momentálně považují za ideál. "Kdyby to tak nebylo, Playboy by se nejspíš tak úspěšně neprodával," rozumuje Martin Voracek.
"Prsa jsou jemná poupata bělostné lilie. Ach, jaká skvoucí cézura od sebe dělí je," zveršoval v roce 1924 Vítězslav Nezval báseň německého romantika Heinricha Heina Píseň písní. Bylo to v době, kdy také vládl androgynní, poněkud chlapečkovský ideál ženské krásy. Což nic nemění na faktu, že ženy s těly ve tvaru přesýpacích hodin mají nejvyšší hladinu hormonů. Zřejmě déle než od časů Šalamounových.

Autor: Naďa Klevisová
Zdroj:http://hn.ihned.cz